Jistě, máme na to zákon a vyhlášku! Ale ne všechny zákony jdou s dobou a ne každá vyhláška je rozumná. Snad by občas stálo za zamyšlení, které ze zákonů jsou pouhým přežitkem a které vyhlášky namísto usnadnění život občanů jen komplikují.
Jediným účelem číslování domů by mělo být jednoznačné a nezaměnitelné udání místa bydliště, včetně zajištění doručitelnosti poštovních zásilek. Města tvoří ulice a náměstí, která mají své názvy, ulice pak ve většině případů tvoří dvě řady očíslovaných domů. Jak je to jednoduché – každý dům má jedno číslo a ta čísla jsou po sobě následující. Na jedné straně lichá a na druhé sudá, takže je celkem snadné se zorientovat a hledanou adresu bez problému najít. Tak tomu ale v České republice bohužel není, protože jedno číslo nám zřejmě nestačí:
Zákon o obcích č. 128/2000 Sb. a vyhláška č. 326/2000 Sb. nařizují označování domů číslem popisným (evidenčním), které má za účel charakterizovat danou budovu. Čísla popisná jsou vlastně údajem o evidenci budov v katastru nemovitostí a nemají tedy s orientací co dělat. Neodpovídají počtu domů v ulici a ani nejsou po sobě následující, takže hledat adresu podle těchto čísel je velmi obtížné. S tím také právní úprava počítá, a proto městům a větším obcím ze zákona umožňuje, aby vedle čísla popisného mohly označovat budovy ještě číslem orientačním – jaká to moudrá úprava!
Proč jednoduše nezrušit zákon o označování budov číslem popisným? Číslo popisné, umístěné na domě, člověku stejně nic konkrétního o katastrálním záznamu neřekne. To učiní teprve samotný úřad. Byl by v dnešní době moderních počítačů problém, aby katastrální úřad vyhledal záznamy podle adresy, tedy čísla orientačního? Jistě že ne! Ale přesto i nadále krášlí fasády domů červená čísla, která nikomu nic neříkají a která mohou mít za účel jen matení občanů, především pak cizinců. Celá řada těchto cedulí totiž nese ještě prastaré označení, takže podle nich se nenachází člověk kupříkladu na Praze 4, nýbrž na Praze 14, a ne na Praze 3, ale na Praze 11.
A ještě jeden příklad: ulice Pod Terebkou na Praze 4 je relativně krátká ulice, která čítá zhruba 30 domů. Číslo „15" zde ale nalezneme hned dvakrát. Jednou je to dům č.15/4 a zhruba 200 metrů dále, v té samé ulici, dům č.1139/15. Vyhledavač mapy.cz při zadání adresy „Pod Terebkou 15, Praha 4" tak následně ukáže dva různé objekty.
Co nám takový nesmyslný zákon ještě nabízí?
V § 6 (2) nařizuje: čísla orientační se umísťují vždy pod tabulku s číslem popisným …
Stačí se jen rozhlédnout! Odhadem je zhruba na 90-ti procentech všech budov porušován zákon, jelikož čísla orientační nejsou umístěna pod číslem popisným, nýbrž vedle, ve výjimečných případech dokonce nad, jak je tomu například u radnice MČ Praha 4. K čemu tedy takový zákon? Stejně ho nikdo nedbá.
Navíc úřady a různé instituce stále trvají na udání obou čísel, ať už je to při přihlášení k trvalému pobytu, při žádosti o vydání cestovního pasu, občanského průkazu a celé řadě dalších žádostí. Formuláře mají své kolonky ve zkratkách na č.p. (ev.) č.or. a dá se jen těžko odhadnout, kolik lidí skutečně ví, kam vlastně které číslo napsat.
Další „výhodou" a „smyslem" tohoto zákona jsou jen zbytečné výdaje a hloupá byrokracie. Občan musí po kolaudaci nově postavené budovy podat žádost o přidělení čísla popisného, za kterou zaplatí zhruba 300 Kč. Výroba smaltované cedule stojí okolo 600 Kč a k tomu ještě přijde nemalá částka za montáž a dopravu.
Pokud by byly úřady důsledné a udělovaly dle zákona o přestupcích (č. 200/1990 Sb.) za nedodržování zmíněného právního předpisu pokuty, přišlo by si jen město Praha na téměř čtvrt miliardy (!) korun za špatně označené budovy (Praha má 88.200 budov, pokuta činí až 3.000,- Kč). Za takovouto částku by se dala pořídit celá řada doopravdy užitečných věcí!
Pokutován by měl být podle vyhlášky i špatný stav cedulí, protože za jejich vzhled a údržbu odpovídá vlastník domu. Výše pokuty je možná až do 10.000,- Kč, a to dokonce opakovaně. Oprýskané a zrezavělé cedule však nalezneme na většině starších domů.
Smyslem tohoto článku není pochopitelně výzva úřadům, aby začaly provádět kontroly a udělovat pokuty, ale aby čísla popisná jednou provždy zmizela z domovních fasád a z úředních formulářů. Občané si určitě vystačí i s jedním číslem.