Od prvního ledna 2007 platí v SRN nová výše příspěvku na důchodové zabezpečení, konkrétně 19,9% z hrubé mzdy (polovinu platí zaměstnanec, polovinu zaměstnavatel). Při průměrném měsíčním platu 2.997 euro to znamená 596 euro, které měsíc co měsíc plynou do státní pokladny. Pokud vezmeme normální zúročení ve výši 3% (např. ING-DiBa banka poskytuje takový úrok na každý běžný účet bez ohledu na výši vkladu) a počítáme příspěvky od 20. roku života až do dosažení důchodového věku, který pro občany narozené po roce 1963 činí 67 let, naroste celková suma na 739.327 euro.
Nárok na pobírání plné důchodové dávky vzniká až po odpracování 45 let, a pokud se člověk tohoto věku vůbec dožije, pobírá měsíčně 1.105 euro. Při průměrné délce života, která v SRN činí 83,25 let, to znamená, že mu stát tuto částku vyplácí 16 let, což odpovídá 212.160 euro.
Co by bylo, kdyby …
Pokud by si člověk onen měsíční příspěvek dával na svůj účet, mohl by žít po dosažení důchodového věku z pouhých úroků mnohem luxusněji, nežli ze státních dávek. Měl by totiž k dispozici 1.848 euro měsíčně, a to, aniž by na našetřené peníze musel sáhnout. Ty by pak pochopitelně přešly na jeho děti. Stát by sice nejprve zinkasoval dědickou daň (11%), ale přesto by na každého z potomků zůstalo po obou rodičích celkem 940.000 euro (průměrný počet dětí na rodinu je v SRN 1,4).
Milionáři v druhé generaci
Již v druhé generaci by osobní konto a vlastní důchodové zabezpečení dosahovaly neuvěřitelně vysokých hodnot. Podle průměrného věku rodiček (29 let) by potomci dědili ve svých 54 letech a do důchodu by jim tak zbývalo ještě 13 let. Pokud by utratili polovinu zděděného důchodu – třeba za byt nebo nový dům, aby tak navíc ušetřili za nájem – zbývajících 470.000 by do těch 13-ti let narostlo na 690.206 eur. Když k tomu připočteme vlastní příspěvky, tedy 739.327, dostáváme se na hrdou sumu 1,43 milionů eur. Jen úroky by pak činily měsíčně 3.575 eur, což už je velmi slušný důchod! A nedotčené peníze by zase přešly na děti.
Zabezpečení třetí generace už zní jako science fiction
Po odvedení dědické daně a rozdělení mezi potomky by kromě nemovitostí zůstal po obou rodičích obrovský balík peněz – 1,8 milionů eur. Při stejném principu, jako u druhé generace, tedy pokud by utratili polovinu jmění (což tentokrát znamená dokonce 900.000 eur), by pak vycházel měsíční důchod těchto vnuků na 5.152 eur. A na rozdělení mezi jejich potomky by už čekalo neuvěřitelných 4,12 milionů – v přepočtu 115,36 milionů korun plus získané nemovitosti!
Jaký by byl důchod nezaměstnaných?
Nezapomínejme na jednu důležitou věc – nikdo není bez práce celý život. I kdyby byl člověk nezaměstnaný 15 let, dokázal by našetřit dvě třetiny zmíněných peněz, což je stále ještě víc, nežli činí jeho důchodový nárok. A pokud by normální platiči důchodových dávek odevzdávali jednu desetinu na vytvoření státní rezervy pro sociálně slabé, sami by při takovýchto částkách nezchudli, ale zároveň na 100% pokryli důchodové zabezpečení trvalé desetiprocentní nezaměstnanosti.
Juchů, to by se to žilo …
Každý by měl svůj vlastní dům nebo byt a kdo by ještě nuceně čekal do 67 let na svůj zasloužený důchod? Lidé by si klidné stáří užívali už dříve a uvolnili pracovní místa, třeba už v 55, jak ostatně mají nárok dnešní politici, kteří do důchodového zabezpečení vůbec neplatí a přesto pobírají šesti-, sedminásobek průměrného důchodu. Nezaměstnanost by poklesla a ekonomický vzrůst by pochopitelně odpovídal finanční síle zabezpečených rodin a vysmátých důchodců. Jó, to by se to žilo!