Vývoj posledních let dává skutečně důvod k zamyšlení. Zatímco katolická a evangelická církev zaznamenává úbytek věřících a zavírá (nebo i prodává) jeden kostel za druhým, společnost věřících muslimů se rozrůstá a pomalu není německého města, kde by nestála alespoň jedna mešita. V roce 2002 existovalo v SRN 77 klasických mešit s kopulemi a minarety. Dnes už jich je 143 a dalších 128 je buď naplánováno, nebo již ve stavbě. Mimo tyto klasické stavby se Německo může pyšnit dalšími 2.660-ti islámskými modlitebnami.
Dobrým příkladem přeložení sil je Mannheim. Když se hovořilo o výstavbě nové mešity, jen několik málo metrů od novogotického kostela Liebfrauenkirche, protesty se ozývaly ze všech stran. Dnes navštěvuje mešitu Yavuz-Sultan-Selim každý víkend zhruba 3.000 muslimů, zatímco na mši svatou dochází do vedlejšího kostela o nedělích sotva 150 věřících. V Německu žije vedle 54 milionů křesťanů 3,5 milionu muslimů, organizovaných v 860-ti mešitních společenstvích. Ale teprve nyní, zhruba 40 let po jejich imigraci, se začínají skutečně zviditelňovat.
Ministr Wolfgang Schäuble na právě proběhlé islámské konferenci prohlásil: „Miliony muslimů v SRN jsou součástí německé současnosti i budoucnosti, ale islám se musí přizpůsobit a přijmout základní pravidla, normy a hodnoty, na kterých je postaveno Německo i celá Evropa.“ Na druhou stranu se ale pan ministr zasazuje o to, aby byl na státních školách vyučován islám a aby v mešitách bylo kázáno i německy. Tak kdo se tedy komu přizpůsobuje …?