Nový nárůst platů obhajuje například senátor Kubera v rozhovoru s MF Dnes takto: „Lidé si musí zvyknout, že to tak je. Samozřejmě, uklízečce se to bude zdát hodně, ale průměrný manažer malé firmy o pětadvaceti lidech bere třikrát nebo čtyřikrát tolik co my politici." A pan senátor pokračuje. Co se týče změny současného systému, který umožňuje našim politikům dostávat jednu službu proplacenou dvakrát, vidí Kubera jako možné řešení, že by mohl mít politik jen jeden plat, ze kterého by pak své výdaje platil. K tomu dodává: „Pak by si ale museli lidé zvyknout, že ta suma bude 150 nebo 160 tisíc korun, což by zase vyvolalo obrovské emoce."
Jistě, manažeři berou vysoké platy, ale také podle toho pracují. Navíc nemají oproti senátorům svá místa na šest let garantována a musejí se hodně snažit, aby si je udrželi. Podívejme se pro srovnání na práci pana Kubery, například na poslední schůzi Senátu z 30. listopadu 2006, kde proběhlo 19 hlasování. Jaroslav Kubera (ODS) hlasoval jen jednou! U prvních sedmi hlasování nebyl vůbec přítomen, pak přišel, jednou hlasoval a zase odešel. Pět dalších hlasování nebyl přítomen a když se konečně vrátil, u zbývajících šesti hlasování se prostě zdržel. Něco takového by manažera firmy nenapadlo ani ve snu, a pokud ano, letěl by na hodinu!
Odkud se vlastně bere ta povznesená arogance pana Kubery: „Lidé si musí zvyknout …"? Na rozdíl od manažerů, jejichž plat jde z výdělků firmy, jeho plat hradí stát, který na to ani nemá. Jestli to panu senátorovi neušlo, Česká republika je 750 miliardami zadlužena, jako nikdy dřív. Také jeho tvrzení, že průměrný manažer malé firmy o pětadvaceti lidech bere měsíčně půl milionu korun (čtyřnásobek platu senátora včetně příplatků), je naprosto mimo realitu. Snad manažeři ve státních podnicích (!), ale určitě ne u soukromých firem.
Proč se vlastně senátoři a poslanci zdržují hlasování? Neseznámili se včas s programem schůze? Neinformovali se o věci, o které mají hlasovat? Nebo informovali, ale nemají na věc žádný názor? Ať už tak, či onak, takováto „práce" je nanic a nezasluhuje žádnou odměnu. Vezměme si příklad, kdy se hlasuje o přijetí nového zákona a ve Sněmovně je výjimečně přítomno všech 200 poslanců. Polovina poslanců se s jeho zněním obeznámila a udělala si vlastní názor, přičemž 99 z nich hlasuje pro přijetí a 1 proti. Zbývajících 100 poslanců nemá ani tušení, o čem se to vlastně hlasuje, a zdrží se raději hlasování. Co se stane? Zákon není přijat, přestože jen jeden jediný poslanec hlasoval proti.
Při 36. hlasování Senátu z 30. listopadu 2006 zvedlo ruku pro nějaký názor z 81 senátorů České republiky jen 26 lidí, protože 18 senátorů nebylo přítomno a 37 se zdrželo hlasování (záznam je možno nalézt na www.senat.cz, Dokumenty a legislativa, dále Záznamy o hlasování). A v Poslanecké sněmovně tomu není jinak. Třeba na 6. schůzi, konané 8.11. 2006, hlasovalo při 213. hlasování jen deset poslanců z celkových dvou set. Téměř třetina poslanců nebyla přítomna (60) a neuvěřitelných 130 poslanců se zdrželo hlasování (záznam na www.psp.cz, Jednání, dále Hlasování).
Co z toho vyplývá?
Pan Kubera (stejně jako ostatní věčně nepřítomní a nehlasující) by měl být zatraceně rád, že se dostal do politiky. Jako manažer by totiž s takovým přístupem žádnou práci nenašel a koneckonců ani jako uklízeč.