Vysvětlení se nabízí hned několik. Ministerstvo vnitra se domnívá, že rozpad bankovek souvisí s bankomaty. Evropská centrální banka pro změnu tvrdí, že by se mohlo jednat o kradené peníze – bankovky bývají při transportech impregnovány, aby se v případě krádeže samy znehodnotily a je možné, že se lupiči pokusili chemickou cestou bankovky očistit.
Chemičtí znalci mají jiné podezření. Zjistili, že proces sebezničení nastává teprve při dotyku, což by vysvětlovalo, proč se bankovky rozpadají až po delší době. Takovou reakci by mohlo způsobit například napudrování bankovek sulfátem soli, který se v kontaktu s vlhkostí (jako pot na rukách) přemění v kyselinu sírovou. Pokud by měli pravdu chemici, nabízejí se hned tři motivy: pokus o vydírání, příprava na teroristický útok, nebo hloupý vtip. Pokud by se jednalo o žert nějakých mladých študáků, byla by to opravdu nemístná legrace s těžkými následky. Ministerstvo vnitra již oznámilo, že viníka (pokud bude dopaden) čeká výjimečně tvrdý trest.
Science fiction, nebo jsou obavy reálné?
Útok na evropskou měnu, nebo na americký dolar, by dokázal postavit světovou ekonomiku na hlavu a vyvolat mezi lidmi větší paniku, nežli únosy letadel a sebevražedné atentáty. Bez sebemenšího prolití krve, ale zároveň důkladně a možná i trvale. Zničení všech bankovek, tedy i těch, které jsou pečlivě uloženy v trezorech a bankovních zařízeních, by svým rozsahem znamenalo snad ještě větší katastrofu, nežli obávaný výpadek elektrického proudu. A i kdyby tak bylo nakaženo jen 10 procent, nejistota by vykonala své. Jediným možným řešením by bylo ražení mincí ve vyšších hodnotách, nebo návrat do starověku, k výměnnému obchodu.
„A nebo platit výhradně plastovými kartami,“ napadá mne, „ať už pět rohlíků, nebo nové auto.“ Neměli by si vzít kriminalisté pod lupu firmy jako VISA, American Express a Eurocard?