Občas mám dojem – to tehdy, když poslouchám některé z našich politiků, ministry financí nevyjímaje – jakoby pro ně jedna miliardy znamenala asi tak dva, tři miliony, možná i pět, ale určitě ne víc, než deset! Hovoří o částkách, které jsou jen těžko představitelné a používají při svých odhadech nákladů taková zaokrouhlování, při kterých by se každý matematik musel obracet v hrobě. Jako třeba: „Jedná se o dvoumístnou miliardovou částku …“ Tedy něco mezi deseti a 99 miliardami, což může být rozdíl až 89.000.000.000,00 korun.
V roce 1993 činil státní dluh 158,8 miliard korun, v roce 2000 cca. 289 miliard. Za sedm let tedy narostl náš dluh o zhruba 130 miliard. Ale doby se mění, vládní činitelé zřejmě mezitím zjistili, že na navyšování státního dluhu není nic špatného. Rok co rok se tedy vesele dál navyšuje, většinou o rovných sto miliard korun, a pánové v parlamentu jsou sami se sebou spokojeni. Vždyť kohopak to bolí? Jsou to jen čísla na papíře a lidé stejně vědí prd! Hlavně, že oni si mohou odhlasovat navýšení vlastních platů, už tak vysokých diet a pochopitelně i zavádění dalších a dalších finančních výhod. Aktuální dluh ČR činí 729 miliard korun, což obrazně znamená neuvěřitelných 43,7 kilometrů tisícikorunových bankovek, které by tak sahaly čtyřikrát výše, nežli létají dopravní letadla! Tady už pomalu opouštíme stratosféru …
Ale nikdo nepůjčuje peníze zdarma! V roce 2005 jsme zaplatili jen na úrocích téměř 26 miliard – to znamená neuvěřitelných 71 milionů korun denně (to jsou tři miliony za každou hodinu, ve dne i v noci), aniž bychom přitom splatili jednu jedinou korunu ze státního dluhu. Vláda neumí s našimi penězi nakládat a argument ministerstva financí, že jsou prakticky všechny státy v Evropě zadlužené, je jen slabou výmluvou. Za vzor si musíme brát takové země, kterým se daří a které hospodaří velmi dobře a ne hledat útěchu v tom, že jsou na tom některé státy ještě hůř. Ekonomika v ČR i nadále roste, ale je pouze otázkou nedlouhého času, kdy začne stagnovat a posléze i klesat. To není můj dohad, to je neodvratitelný fakt. Doba ekonomického rozkvětu je dobou, kdy se musejí vytvářet rezervy na horší časy.
To ví každý sedlák a každý podnikatel. Být Česká republika soukromou firmou, už dávno by zkrachovala a nikdo by ji nepůjčil ani cent.