Reklama
 
Blog | Petr Behenský

Jak se „peče“ novinářská kachna

Vezmeme jednu neověřenou zprávu, opláchneme pod proudem špatných informací a vložíme do formy „senzační téma“. Okořeníme slohovou úpravou, přidáme několik zrnek znalostí, na špičku nože humoru, a podlijeme vínem (ve víně je vždycky pravda). Pečeme pak ve vlastní šťávě tak dlouho, dokud nevypadá „k nakousnutí“. Servírujeme rustikálně, nejlépe na novinovém papíře, ale kachna musí být zaručeně horká! Hotový chod ještě ozdobíme tučnými titulky a jménem redaktora.

Teď ale vážně! Smyšlené, nepravdivé zprávy v tisku označujeme jako novinářskou „kachnu“. Tento výraz vznikl zhruba před sto lety a stal se pojmem, nad kterým se už dnes nikdo ani nepozastaví. Proč ale právě kachna? Drůbeže máme přece dost, mohl by to být právě tak krocan, slepice, kohout nebo husa …
Svůj původ má novinářská kachna v Německu. Články, které nebyly ověřené, se v textu označovaly mezinárodní zkratkou N.T., která byla pravděpodobně odvozena z anglického not testified (neověřeno), jiné zdroje zase tvrdí, že z latinského non testatum, což znamená to samé. Ať už tak, nebo tak, fonetická výslovnost těchto dvou písmen zní v Němčině jako eN-Té (Ente) a tím se konečně dostáváme k jednoduchému vysvětlení malé záhady – Ente totiž znamená v českém překladu kachna.
 
Tolik k teorii. V praxi známe dva druhy novinářských kachen: kachny nechtěné, které vznikly ze špatných informací, a kachny úmyslné, které mají za účel vyprovokovat, zmást nebo pobavit. V dnešní době není díky televizi, rozhlasu a především internetu natolik obtížné pravdivost zpráv ověřit. Takové ověřování ovšem funguje jen za předpokladu, že se kachna mezitím nerozšířila do všech médií – i to se totiž stává. Výstižným příkladem jsou například poslední prezidentské volby v USA, kdy jedna americká televizní stanice po druhé začala šířit falešnou zprávu o volebních výsledcích na Floridě. Původcem byla stanice Fox, která (alespoň se zdá) vyslala svou kachnu úmyslně, za účelem čistě politickým a manipulačním. Učiněným kachním hnízdem se stal internet a rozesílání mailových zpráv. Připomeňme si například poplašnou zprávu z roku 1994 o šíření viru Good-Time, který měl údajně zničit každý počítačový hardware. Nejen noviny, ale dokonce i odborné časopisy začaly tuto kachnu zveřejňovat, jakoby tento virus skutečně existoval. Byl to ale jen vtip neznámého autora, který začal s jeho šířením několika málo maily. (Smyšlená zpráva o mailech, které mohou poškodit počítač, se stala rozesíláním viru Loveletter o několik let později skutečností). Ta nejběžnější „kachna“ v našem životě přitom vzniká jednoduchou komunikací mezi sousedy a známými – však to jistě znáte: „Jedna paní mi říkala, že jí jedna paní říkala …“ To už ale není kachna novinářská, nýbrž kachna obecná! 

Zbývá už jen otázka, zdali tento článek o vzniku novinářské kachny není náhodou sám jednou velkou kachnou. Německý historik novinářského žurnalismu, Martin Welke, objevil karikaturu z roku 1849, která znázorňuje jakéhosi novináře s brašnou, ze které vykukují dvě kachny. Přestože byl původně zastáncem teorie N.T., zpochybnil po svém objevu její pravdivost.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama