Nakukuji do první čekárny, kde čekají dvě ženy. Jen o několik metrů dál, na stejném patře, se nachází další ušní lékař a čekárna je zcela prázdná. Respektuji ceduli na dveřích s nápisem „NEKLEPAT" a klasickým způsobem na sebe upozorňuji hlasitým pokašláváním, dokud se dveře ordinace neotevřou. První zdraví zákazník, jak už to v Čechách většinou bývá, a ani u lékaře tomu není jinak:
"Dobrý den," povídám sestře, „bolí mě uši. A sice hodně!"
Sestra jen natáhne ruku se slovy: „Doporučení od obvodního lékaře."
„To nemám," odvětím a cítím se provinile.
„Jak to, že ne!? Kdo je Váš obvodní lékař?"
„Já žádného nemám …"
To se sestře už vůbec nelíbí a začíná se vysloveně mračit: „Jak to, že nemáte?"
„Já nevím. Ještě jsem asi žádného nepotřeboval …"
„No tak mi řekněte, kde bydlíte!"
Hlásím tedy poslušně mé bydliště.
„To je ale na Praze 3," zjišťuje sestra, „tak to musíte jít k lékaři tam!"
„Podívejte," ukazuji na prázdnou čekárnu, „není tady ani jeden pacient. Jen já. A mám fakt nepříjemné bolesti. To se mám táhnout přes celou Prahu a hledat jinou ordinaci?"
Volím raději přátelský tón, což bude asi pudem sebezáchovy. Nemíním totiž rozhněvat někoho, kdo se mi možná za pár minut bude vrtat v rozbolavělých uších.
„No tak dobrá," nechává se sestra nakonec přemluvit, „já se paní doktorky zeptám, jestli Vás výjimečně vezme."
Po chvíli napjatého čekání se sestra opět vrací a milostivě mne pouští do ordinace:
„Pojďte, paní doktorka Vás tedy dneska ošetří. Ale příště už sem nechoďte!!!"
Bolesti, které se odborná lékařka snažila zahnat předpisem na lokální antibiotika, nepřestaly ani v noci, a tak nakonec končím na pohotovosti. Službu konající lékař je nejen laskavější, ale také mnohem důslednější. Po pečlivém ošetření dostávám jiné léky a bolest po několika hodinách povoluje, takže bych už mohl klidně spát. Ale nemohu! Zážitek z polikliniky mě prostě nenechá v klidu, dokud nezjistím, jestli je něco takového v České republice vůbec přípustné. Může lékař skutečně odmítnout ošetření, ať již na základě chybějícího doporučení, nebo kvůli místu bydliště? Zajímá mne, jak se k věci bude stavět VZP, Česká lékařská komora a Ministerstvo zdravotnictví, a tak adresuji mail s vylíčeným zážitkem a dvěma dotazy na všechny tři instituce:
1. Pokud chci navštívit odborného lékaře, potřebuji doporučení od obvodního lékaře?
2. Bydlím na Praze 3. Mohu se nechat ošetřit i u lékaře v jiném obvodu?
Kromě svobodné volby lékaře se odpovědi tak docela neshodují, což napovídá o rozporných zájmech jednotlivých institucí. Zatímco Ministerstvo a VZP doporučení obvodního lékaře jen „doporučují", Česká lékařská komora ho považuje za nutné (pokud nejde o životně ohrožující stav). Co se týče chování odborného lékaře, který se zdráhá ošetřit pacienty a posílá je do místa jejich bydliště, vysvětluje jej ČLK vyčerpáním limitů, MZ neúnosnou mírou zatížení a VZP laskavostí lékaře, který myslí jen na dobro pacienta a jeho čas.
Neúnosná míra zatížení, jak se zmiňuje Ministerstvo, je v případě ordinačních hodin a prázdné čekárny pochopitelně nesmysl, stejně jako dohad VZP, že se jedná o dobrý úmysl lékaře ušetřit pacientovi čas. Jediné myslitelné a logické vysvětlení nabízejí limity, stanovené zákonem. Co má ale takové limitování ve zdravotnictví za smysl? Zařazení lékařů na jednu příjmovou úroveň, bez ohledu na to, kolik hodin pracuje a zdali je ve své profesi dobrý, nebo špatný? Stejně jako v každém jiném oboru má být také lékař placen podle svých schopností a výkonů. Ten lepší a pracovitější by si měl vydělat víc, než ostatní – to je základ otevřeného trhu! Regulování zákonem je tou největší brzdou kvalitního zdravotnictví a přinese do budoucna jen ještě větší emigraci těch schopných, žádaných lékařů, následně pak pro pacienty neodborná a častěji opakovaná ošetření, která státu nakonec způsobí jen ještě větší náklady …
Pro úplnost všechny tři odpovědi:
Všeobecná zdravotní pojišťovna:
Vážený pane, ze zákona nepotřebujete doporučení od svého registrujícího (obvodního) lékaře. Bylo by velmi vhodné, aby Váš registrující lékař o Vašich potížích věděl a případně rozhodl (doporučil), konzultaci s příslušným specialistou.Výběr specialisty také není omezen Vaším bydlištěm.
Chování odborného lékaře nerozumím. Všichni lékaři jsou limitováni určitým objemem ošetření (vztahuje se k celkové délce jednotlivých výkonů na jeden den, objemem finančních prostředků, které obdrží od jednotlivých pojišťoven dle Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR atd.) Nic z toho by nemělo nijak výrazně omezovat odborného lékaře. Jediné vysvětlení, které mě napadá je, že p. doktor Vám doporučil chodit k odbornému lékaři v blízkosti Vašeho bydliště, kterého budete mít dostupnějšího, z časového pohledu.
Česká lékařská komora:
Vážený pane, odpovídáme na Vaše dotazy:
Ad 1) ano, pokud nejde o životně ohrožující stav
Ad 2) ano, můžete navštívit lékaře i z jiného obvodu
Lékař, který Vás ošetřil a žádal Vás abyste k němu již více nechodil, jednal z důvodu již vyčerpaných limitů tím, že léčí například chronické pacienty.
Ministerstvo zdravotnictví:
Vážený pane, problematika svobodné volby lékaře, tedy změny ošetřujícího lékaře a zdravotnického zařízení, je upravena zákonem č. 48/1998 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, a to v § 11 odst.1 písm.b), který stanoví, že „pojištěnec má právo na výběr lékaře a zařízení každé 3 měsíce. Zvolený lékař může novou registraci odmítnout z důvodu překročení únosné míry zatížení … Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař.
K návštěvě ordinace ambulantního specialisty nepotřebujete doporučení registrujícího lékaře, takové doporučení je však výhodou, protože doporučující lékař v doporučení již uvádí předběžnou diagnózu, výsledky event. provedených vyšetření a důvod, proč pacienta k odbornému vyšetření posílá. Z výše uvedeného zákona vyplývá, že ošetřující lékař doporučí pacientovi k odbornému vyšetření takové specializované zařízení, které je schopno požadovanou zdravotní péči poskytnout. )