Výjimka? Zapomenutý plakát? Sedám na tramvaj, abych se dopravil na Prahu 3, kde budu odevzdávat svůj hlas. Také zde se konají volby v jedné základní škole, shodou okolností v té, kterou jsem kdysi navštěvoval. Courám se tedy pomalu ulicí, kudy jsem jako malý žáček pravidelně chodíval a ponořuji se do nostalgických vzpomínek. Nic moc se tady nezměnilo, chodníky jsou ve stejně špatném stavu, jako před čtyřiceti lety, a vstupní brána je na stejném místě, jako kdysi. Jen stromy hodně povyrostly. Blížím se ke škole, a už z dálky vidím před vchodem další z volebních plakátů. I tady se představuje kandidát do Senátu, tentokrát je to ale pan Tomáš Mikeska, za stranu Evropských demokratů. Vzdálenost mezi plakátem a lístkem, který označuje školu jako „volební místnost“, odhaduji na pět metrů.. Tak tohle už asi nebude náhoda! Nechci teď jako samozvaný kontrolor putovat po Praze, od jedné volební místnosti ke druhé, abych zjišťoval, kde všude je porušován zákon. Na to nemám čas a popravdě řečeno ani chuť. Vsadil bych se ale, že tomu tak bude všude.
Po odevzdání hlasovacích lístků jdu opět k tramvajové zastávce, abych se dopravil domů a mohl se věnovat svému synovi. Tentokrát už nevzpomínám, hlavou se mi totiž honí zcela jiné myšlenky. Co se to, proboha, v téhle zemi děje? Paragraf 16 zákona 247/1995 Sb. o volbách, který se věnuje volební kampani, není ani moc dlouhý, ani nikterak komplikovaný. Zakazuje vlastně jen dvě věci – zveřejňování předvolebních a volebních průzkumů po dobu voleb, počínaje třetím dnem před volbami, a volební agitaci ve volebních místnostech nebo jejich bezprostředním okolí ve dnech, kdy probíhá hlasování. Pro úplnost cituji: (6) V objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí je ve dnech, ve kterých v těchto objektech probíhá hlasování, zakázána volební agitace pro politické strany, politická hnutí, koalice a kandidáty.
Volebních místností snad není zase tolik, aby si je kandidující strany nedokázaly ohlídat, a tak se nabízejí dvě možnosti: buďto jsou neznalí zákona (což pochopitelně neomlouvá), nebo jím prostě pohrdají. Přikláním se spíše k té druhé možnosti.