„Kupuj jakékoliv výrobky JOJO. Sbírej obaly a vyhraj ZOO brčka!“ křičely na mne barevné plakáty rozvěšené po chodbách. Do té doby jsem se nijak zvlášť o reklamní plakáty nezajímal – někdy jsem si jich povšimnul, jindy ne, někdy jsem se zasmál, jindy odvrátil, nebo zamyslel. Říkal jsem si: „Jen ať si každý udělá svůj vlastní úsudek.“ Ale tohle byl jiný případ. Tohle byl konkrétně mířený útok na šestileté, sedmileté děti, na děti z prvních a druhých tříd, kterým se snažíme vysvětlit důležitost zubní peče, kterým vtloukáme do hlavy, že všeho moc škodí …
První, co mne napadlo, bylo strhnout tyhle obludné plakáty včetně rámů billboardů, a naházet je na jednu hromadu před školou. Po chvíli jsem se ale zklidnil, udělal několik fotografií a odešel rázným krokem domů, abych si pročetl zákon o školství. Je opravdu možné, že něco takového povoluje? Není, zjišťuji po půl hodině hledání: „podle § 32 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. je ve školách a školských zařízeních zakázána taková reklama, která je v rozporu s cíli a obsahem vzdělávání, a reklama a prodej výrobků ohrožujících zdraví, psychický nebo morální vývoj dětí, žáků a studentů nebo přímo ohrožujících či poškozujících životní prostředí.“
Kopíruji tedy paragraf 32 a pouštím se do psaní stížnosti. Je adresována ministerstvu školství, lepší adresa mne v tuto chvíli nenapadá.Nechci čtenáře unavovat veškerou korespondencí, která během následujících šesti týdnů proběhla, takže ten příběh podstatně zkrátím. Ministerstvo školství předalo stížnost příslušnému odboru školství a ten zase vyzval ředitele dotyčné školy k vyjádření. To znělo takto: „Podle smlouvy nese za obsah tabulí odpovědnost reklamní společnost, škola nemá na obsah žádný vliv a nesmí s instalovanými plakáty jakkoliv manipulovat. Smluvně je zajištěno, že nájemce zabezpečí, aby reklamní sdělení nepropagovalo politické strany, násilí, sex, rasismus, užívání drog, alkoholu, cigaret a aby byly dodrženy platné zákony ČR pro reklamu. Přestože uvedený bod smlouvy podle mého názoru vyhovuje i ustanovení § 32 odst.2 zák. č. 561/2004 Sb., jsem velmi nakloněn názoru stěžovatele, že cukrovinky a podobné, byť hygienickými normami povolené, produkty neodpovídají požadavkům na zdravou výživu dětí. Podotýkám, že naše škola zdravou výživu žáků velmi podporuje, zejména přísným dodržováním spotřebního koše při přípravě obědů a zapojením prvního stupně ZŠ do projektu „Školní mléko“. V pátek jsem proto zahájil jednání s podnájemcem o dohodě o okamžitém ukončení smluvního vztahu. O dalším vývoji Vás budu bezprostředně informovat. S pozdravem ředitel školy.“ O týden později byly z této školy odstraněny nejen plakáty, ale také veškeré billboardy. A tak zazvonil zvonec … a reklamy byl konec!
Mimochodem, dodatečně jsem zjistil, že tyto konkrétní plakáty porušovaly více zákonů, nejen ten školský a sice vypsanou soutěží, která slibovala výhru brček. Například zákon o reklamě nařizuje v § 2c: „reklama nesmí, pokud jde o osoby mladší 18 let: a) podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj, b) doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti, c) nabádat, aby přemlouvaly své rodiče nebo zákonné zástupce nebo jiné osoby ke koupi výrobků nebo služeb.“
Pochybuji také, že by takováto výherní soutěž mohla být v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Plakáty upozorňují na internetovou adresu, kde jsou uvedena pravidla soutěže: „Účastí v soutěži vyjadřuje účastník souhlas s pravidly a podmínkami soutěže. Zároveň vyjadřuje svůj souhlas podle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů se zpracováním osobních údajů jím uvedených za účelem zaslání výhry a za účelem nabízení obchodu nebo služeb, včetně zasílání obchodních sdělení elektronickými prostředky dle zákona č. 480/2004 Sb., a souhlasí se zveřejněním svého jména ve sdělovacích prostředcích a na internetových stránkách www.nestle.cz v rámci vyhlášení výsledků soutěže. Správcem ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů je společnost Nestlé Česko. Udělení výše uvedeného souhlasu účastníka je dobrovolné a na zpracování jeho osobních údajů jsou založeny podstatné principy soutěže. Tento dobrovolný souhlas uděluje účastník soutěže výše uvedenému správci dat na období 5 let od průběhu soutěže.“ Tak tohle jsou pravidla a podmínky soutěže pro šestileté děti!
Snad ještě něco – jak se k reklamě na školách a k vypsané soutěži stavěl samotný výrobce bonbónů JOJO? „Zastáváme názor, že každá potravina, pokud splňuje kritéria potravinové bezpečnosti a kvality, má mít svoje přiměřené místo ve vyváženém jídelníčku, stejně tak jako je nezbytnou součástí vývoje dětí i zdravého života dospělých aktivní pohyb a výdej energie, získané z potravin a nápojů. K Vámi zmíněným výrobkům řady JOJO uvádím, že se jedná převážně o měkčené želatinové výrobky – např. Delfínci, Medvídci, Kyselé rybičky, příp. Marshmallow. Jsou vyráběny v souladu s platnou potravinovou legislativou ČR a EU. Corporate Affairs Manager, Nestle Česko.“ To jsem si oddychnul! Takže je vlastně všechno v naprostém pořádku!?
Zbývá už jen dodat, proč tento článek vlastně píšu. Nejde mi o to ukázat, jaký jsem odporný prudič nebo skvělý pašák, ale chtěl bych dát čtenářům těmito řádky názorný příklad, jak se mohou úspěšně bránit. Přitom k tomu stačí jen všímavost a trocha volného času stráveného u počítače.