Uhlí je jed
České vládě se do zdražování neekologických paliv moc nechce. Je to svým způsobem logické, bojí se zavádění všeho, co by mohlo přízeň voličů ovlivnit. Jenže bude muset! Podle nařízení EU nejpozději v roce 2008. Nebylo by tedy lepší topení těmito palivy rovnou zakázat? Pokud má nová reforma něco přinést, musejí být škodlivá paliva dražší, nežli ta ekologická. Kdo by pak ještě topil hnědým uhlím? Lidé ho spalují z finančních důvodů, ne proto, aby znečisťovali ovzduší a ohrožovali tak nejen zdraví celé populace, ale i to své vlastní. Těžba uhlí s sebou přináší stejně jen samé neřesti, mimo jiné likvidace vesnic a zásadní narušení krajiny. Její jedinou prioritou je vydělávání peněz, klidně i na úkor ostatních. Peníze jsou sice důležité, jenže zdraví a životy lidí jsou důležitější – a nezaplatitelné. Zákazy nepatří v žádném státě k oblíbeným krokům, společnost musí ale nějakým způsobem bránit zájmy naprosté většiny. A stát je společnost! Snížení DPH na ekologická paliva, nebo dokonce její úplné zrušení, jak navrhují někteří politici, by byla jednou z těch populárnějších možností. To by ale nesměla mít Česká republika dluhy ve výši 729 miliard korun.
Pojízdné vraky
Ministr životního prostředí, Petr Kalaš, se chystá zpřísnit podmínky provozu starých aut. „Proč zpřísnit, pane ministře?“ ptám se a mám k tomu dobré důvody, „Nebylo by jednodušší namísto dalších novelizací zákonů raději dohlížet na dodržování těch platných?“ Současný zákon č. 411/2005 Sb. postihuje majitele / řidiče motorového vozidla, které není způsobilé k silničnímu provozu, dostatečně velkými sankcemi:
pět trestných bodů, pokuta ve výši 2 až 10 tisíc Kč a zákaz řízení na 6 až 12 měsíců.Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe a hned je každému jasné, že na dodržování zákona každý kašle! Na jedné straně majitelé automobilů, na druhé straně – a v tom vězí náš problém – samotní policisté. Určité typy automobilů ani nemohou splňovat požadované technické a emisní normy, přesto se to na našich silnicích hemží trabanty, žigulíky, ladami a prastarými škodovkami. Chápu sice, že si ne každý člověk může pořídit nové auto, ale je dostatečný výběr mezi pět, šest let starými auty, které dané normy splňují a které se dají pořídit pod sto tisíc korun. Zároveň je i dostatek institucí, které nabízejí rozumné financování. Pro řadu lidí je možná i taková investice nemyslitelná a je mi to líto. Ale v demokratickém státě nemůže finanční situace jednotlivce nikoho opravňovat k porušování zákonů. To by zrovna mohl přepadávat lidi, krást a podvádět. Jak je vůbec možné, že takové automobily projdou kontrolou na STK? To dávno není žádným tajemstvím, možná jen pro pana ministra. Za malý úplatek (něco mezi 500 a 2.000 korun) se technik na auto ani nepodívá a připustí ho k silničnímu provozu na další dlouhé roky!
Čtyři mouchy jednou ranou
Řešení je přitom tak jednoduché … Stačí jen, aby ministerstvo vnitra a vedení radnic stanovily pro činnost policistů jisté priority. Místo nasazování botiček a lukrativního odtahu špatně zaparkovaných aut by se měli muži v uniformách (tedy státní, ale i městská policie) věnovat zásahům proti tomu, co společnosti skutečně škodí. Co by dostatečné kontroly přinesly? Větší bezpečnost na silnicích, čistší ovzduší, vymýcení korupce na STK a pravděpodobně i snížení počtu aut.
Na jedno téma
Další článek na téma „Něco je ve vzduchu“: Martin Rosocha