Jsou výfukové plyny jen „malou rybou“?
Ovzduší v České republice se řadí k těm nejhorším v celé Evropě. Podíl dopravy na celkovém znečištění našeho ovzduší je přitom všechno možné, jen ne zanedbatelný. Je prostě obrovský! Oxid uhelnatý, například, je plyn-zabiják. Sice bez chuti a zápachu, ale natolik jedovatý, že spolehlivě usmrcuje (právě tento plyn vdechují sebevrazi v uzavřených garážích s běžícím motorem). Výfukové plyny přispívají k jeho nadměrné koncentraci neuvěřitelnými čtyřiceti procenty! A budu pokračovat dalšími polutanty, produkovanými výhradně dopravními prostředky: oxid dusný 28%, jiné oxidy dusíku 33% a oxid uhličitý 13% z celkového znečištění ovzduší. Přitom pouhých 52% osobních automobilů (včetně dodávek) je u nás – a to, prosím, píšeme rok 2006 – vybaveno katalyzátorem. A v tom je ten zakopaný pes! Podle statistických i technických údajů najezdí starší osobáky bez katalyzátoru sice jen jednu třetinu z celkově najetých kilometrů všech vozidel, ale produkují přitom 82% emisí.
Těch starých škodovek a žigulíků zas tolik není!
V České republice přesahuje počet osobních automobilů hranici čtyř milionů, z toho je 19,25% aut starých 10 až 15 let a neuvěřitelných 35,60% dokonce starších než 15 let! Umíte si představit, kolik pojízdných vraků křižuje naše silnice, kolik automobilů, jejichž výroba byla zastavena už před třiceti lety, ohrožuje naše zdraví a bezpečnost provozu? Neumíte? Mohu být konkrétní – evidováno je čtvrt milionu (!) aut typu Škoda 120, více než 140.000 kusů typu Škoda 105, přes 60.000 žigulíků, 40.000 trabantů, téměř 20.000 Wartburgů a zhruba 100.000 dalších stařečků, jakými jsou například Spartak, Škoda 1000MB, nebo Škoda 100 a 110.
A nejde jen o znečišťování ovzduší. Počet úmrtí při dopravních nehodách je v ČR o více než 50% vyšší, nežli v sousedním Německu – a to nemají naši sousedé omezenou rychlost na dálnicích! (Porovnání v počtu mrtvých na milion provozovaných vozidel za rok.)
Není fér začínat od těch nejmenších …
Tímto argumentem jsou myšleni právě majitelé ojetin, tedy lidé finančně slabší, ale zároveň také dospělí a tudíž plně zodpovědní za své chování. Neměli bychom spíše chránit ty skutečně „nejmenší“? Rok co rok se v ČR narodí zhruba 100.000 dětí, to znamená do deseti let rovný milion. Nejčastější dětskou chorobou v Česku je v současné době onemocnění dýchacích cest a v posledních letech se bohužel stále častěji vyskytují případy recidivy a chronických forem tohoto onemocnění. Máme počkat ještě patnáct, dvacet let, jak někteří navrhují, nežli se pojízdné vraky definitivně rozpadnou a problém se tak vyřeší „sám od sebe“? Nehezká vize! Budoucí maminky budou nasazovat svým nemocným miminkům kyslíkové masky, vstřikovat jim sprej proti astmatu a ošetřovat ekzémy na jejich tělíčkách, ale budou je přitom chlácholit slovy: „Víš, broučku, tvoji prarodiče měli málo peněz …“
V článku „Něco je ve vzduchu“, který vyvolal výhradně kritické reakce, poukazuji na platný zákon ČR, zakazující provoz nezpůsobilých vozidel. Ne každý zákon je rozumný a smysluplný, ale tento je bezpochyby namístě. Tak proč není možné dohlížet na jeho dodržování, snad kvůli voličským hlasům? Společnost by neměla brát ohled na ty, kteří se vůči ní chovají bezohledně!