Komentáře: Jak se šetří „po česku“

Od: Anonym

Anonym — Fri, 11 Jun 2021 02:52:06 +0000

Od: Jiří Svatoš

Jiří Svatoš — Thu, 25 Oct 2007 12:08:11 +0000

žádot o konkrétní podklady
Dobrý den,
rád bych autora tohoto zaímavého článku požádal, zda by mi neposkytl (neposlal na email) technickou zprávu, o které zde hovoří. Píši ve škole zprávu o eskalátorech.

předem děkuji

Od: jonáš

jonáš — Tue, 13 Mar 2007 02:57:51 +0000

Ale samozřejmě že jsou
například i na Hlavnim nádraží. Pohříchu to u těch krátkých (s menšim příkonem) bude zřejmě jednodušší .. rozjíždět ty stometrový na Míráku každé dvě minuty by asi byla blbost, když se nahoře za poslednim kunčoftem zastaví, tak dole mezitim přijede další vlak.

Od: Michal

Michal — Mon, 12 Mar 2007 10:51:45 +0000

samospustné eskalátory
Samospustné eskalátory jsou instalovány například na Budějovické – nebo aspoň bývaly, už pár let jsem tam nebyl. Běžely neustále, ale velmi pomalu; zrychlyly ve chvíli, kdy na ně někdo nastoupil. V méně exponovaných časech se vypínaly úplně. Zajímalo by mne, jestli tam ještě jsou a pokud ano, co brání instalaci podobného systému na jiných stanicích. Ty schody na Budějovické jsou velice krátké, možná se to pro takové schody vyplatí a pro dlouhé nikoliv, těžko říct, nejsem technik.

Od: Petr Behenský

Petr Behenský — Mon, 12 Mar 2007 08:12:14 +0000

Od autora
Úspory: investor nového ústředí ČSOB na Radlické nechal udělat odhad úspor provozních nákladů pro dodatečnou úpravu instalovaných eskalátorů. Výsledek studie zní: návratnost investice cca 5 až 7 let. Zde jsou ovšem eskalátory v provozu jen 5 dní v týdnu a pouze 12 hodin denně. To je, prosím, odborná studie!
Tepelné zatížení: nevím sice, jak je tento zmíněný problém řešen technicky, ale např. v Německu neznám jediný eskalátor, který by neměl přerušovaný provoz. A nepamatuji, že bych viděl některý z nich rozbitý … Mnou uvedená dodatečná úprava se pohybuje okolo půl milionu Kč, což zahrnuje obsáhlejší úpravu, nejen připojení čidla (dle informací výrobce). Tato úprava není možná u eskalátorů ruské výroby a české z produkce Transporta.

Od: J.Horský

J.Horský — Mon, 12 Mar 2007 02:40:55 +0000

Tepelné zatížení
Spíš než nárůst spotřeby je zde riziko tepelného přetížení motoru při častých startech. Asynchronní motor jde při startu v prvním okamžiku prakticky do zkratu, což je provázeno prudkým zahřátím. Opakované starty v krátkých intervalech by motor nemusel tepelně vydržet – laicky řečeno – shořel by.

Pokud eskalátor nemá strojovnu, připravenou na časté starty, nelze jednoduše připojit čidlo a radovat se z ušetřených milionů.

Od: dENISM

dENISM — Mon, 12 Mar 2007 00:19:24 +0000

není to tak prosté
Jak píše tovyx, předpokládám (laicky řečeno), že na eskálátorech jsou instalovány elektromotory, které mají relativně malý odběr při trvalém provozu, což je kompenzováno velkým odběrem při rozběhu. Podobně jako např. lanovky apod. Tudíž jeden start může být ekvivalentem několika minut provozu. Pouhá instalace fotobuňky resp. nášlapných čidel by možná zpusobilo naopak zvýšení spotřeby. Alespoň tolik si pamatuju z výšky (kat. výkonové elektroniky a el. pohonů)

Od: tovyx

tovyx — Sun, 11 Mar 2007 23:24:58 +0000

máte pravdu, ale
Máte pravdu, ale myslím, že výpočty úspor jsou trochu nadnesené už jen tím, že okamžitá spotřeba nebude lineární – na „rozběhnutí“ eskalátoru se spotřebuje víc energie než na průběžný provoz.
Takže na některých místech se více vyplatí eskalátory s pohybovými senzory, zatímco na frekventovanějších místech se asi více vyplatí „plýtvat“.

Od: Lukáš Jelínek

Lukáš Jelínek — Sun, 11 Mar 2007 22:39:36 +0000

Moloch
DPHMP je příšerný moloch. Ukazuje se to např. u časových jízdenek.

Ze svých studentských dob pamatuji několikahodinové fronty, které se musely přinejmenším 1x za čtvrtletí vystát kvůli časovému kupónu. Studentské se totiž prodávaly pouze na několika místech po celé Praze a vždy jen v konkrétní dny. Jediná snesitelná cesta byla zajet do té části Prahy, kde se moc studenti nevyskytovali a kde byla fronta snesitelně dlouhá. To trvalo řadu let.

Pak DPHMP vyhlásil, ať lidé posílají návrhy, jak to řešit. Napsal jsem jim tehdy doporučení, ať se podívají např. do Drážďan, kde je již dlouho výborně fungující a přitom jednoduchý systém. Odpověděli, že se tím budou zabývat.

Jak to dopadlo, je jasné. Nevyhovující systém ve svém jádru zůstal, jen ho poněkud otupilo to, že některé školy (např. ČVUT) s DPHMP uzavřely smlouvu a prodávají studentům časové kupóny samy. Kdo studuje na jiné škole, má smůlu a musí stát frontu.