Reklama
 
Blog | Petr Behenský

Varování: kouření ohrožuje ochranu osobních údajů!

V německých městech a větších vesnicích není pomalu ulice, kde by člověk nenarazil na automat s cigaretami. Dnes se dá bezpochyby hovořit o jistém kultu, který se stal od Německa stejně neodmyslitelným, jako Brandenburská brána nebo třeba Oktoberfest. Dlouhá léta zanedbávaná ochrana dětí a mladistvých, kteří často nacházejí automaty na cigarety hned vedle automatů na žvýkačky, dostala k 1. lednu 2007 konečně novou podobu - povinné ověření věkové hranice.       

Sedmdesátiletá historie automatů

Více než 600.000 automatů na cigarety dává Německu absolutní světové prvenství. Je to nejhustší síť automatů na tabákové výrobky, jejichž dlouhá historie začala už ve třicátých letech minulého století. Původní, mechanické, automaty nahradila počátkem šedesátých let nová generace elektronických automatů, které se postupem času zdokonalovaly na malé počítače, kontrolující celou řadu funkcí, včetně správného vrácení mincí a spouštění klimatického zařízení proti přehřívání. V devadesátých letech přibyla i čtečka bankovek, v roce 1997 pak zavedla firma Harting další inovaci, která umožňovala dokonce placení bankovní kartou. Od prvního ledna tohoto roku představují v SRN automaty na cigarety vyvrcholení technického vývoje – k zakoupení balíčku cigaret je totiž zapotřebí ověření věku. Jak taková kontrola funguje?
Kupující má dvě možnosti. Buďto platbu bankovní kartou, na které je v integrovaném čipu údaj o datu narození, nebo platbu v hotovosti, kterou je ale možné uskutečnit pouze po předchozím vsunutí nejnovějšího typu řidičských průkazů …

Ochrana mladistvých, nebo něco jiného?

Již od roku 1984 (tedy 23 let) diskutují němečtí politici o potřebné ochraně dětí a mladistvých právě u všudypřítomných automatů na tabákové výrobky. Zůstává ovšem otázkou, nakolik je nově zavedené řešení rozumné. Nebylo by jednodušší automaty na ulicích prostě zakázat – jak například učinila Francie? Nebylo by účinnější zvednout věkovou hranici ze současných šestnácti let na osmnáct – jak tomu je třeba v Česku?
Tato zákonem daná úprava automatových softwarů stála německé firmy celkem 300 milionů eur, v přepočtu tedy téměř 9 miliard (!) korun.
Je možné, že by měl stát vedle ochrany mladistvých ještě jiné záměry, třeba další způsob monitorování občanů? Kdo se kdy a kde pohyboval, lze s tímto technickým vybavením (alespoň u kuřáků) bezesporu zjistit… Nebo že by se tabáková industrie zajímala o přesné statistiky a selekci potenciálních zákazníků? Kdo kolik kouří, kterou značku upřednostňuje, co si raději zapálí muži a co ženy – těch možností je celá řada. A cizinci? Ti už si v Německu u automatu cigarety nekoupí!

 

Reklama